Vietnam – Skútrem a botou po Sapa

Vietnam - Sa Pa

Vietnam - Sa PaPůvodní plán v Sapa byl, vzít si homestay a přespat u někoho v okolí rýžových polí. Řada takových ubytování se dalo najít přes booking nebo Airbnb. Jelikož jsme ale nakonec přijeli velmi brzy, booknuli jsme raději hotel. Posnídali jsme chleba se zeleninou a rovnou si půjčili motorku. Obecně motorky bylo možné půjčovat od 100k do 150k dongů v celém Vietnamu. Na recepci nám klasicky dali mapku, tipy na výlety a rovnou nějaké nabídli. Jelikož chodíme všude raději na vlastní triko, vzali jsme si jen mapku a tipy.

Vietnam - Sa PaSkútrem jsme se vypravili na nedaleký vodopád (Thac Bac Waterfall – Silver Falls). Cesta podle Google vypadala na pár kilometrů, nicméně zabrala poměrně dost času kvůli stoupání. Dost se zhoršilo počasí a jelikož jsme cestou vystoupali do výšky přes 2tis metrů, byla vidět jen mlha a okamžitě jsme prochladli. Nezbylo nám nic jiného, než změnit plány, otočit se a zkusit štěstí v pozdějších hodinách. Fotit mlhu můžeme přeci i doma.

Po pár hodinách odpočinku jsme na stejné místo zamířili znovu a už lépe oblečení. První zastávka byla u lanovky Sun World Fansipan Legend. Zřejmě stejná společnost, která stavěla lanovku v Ha Long. Firma podle internetových stránek vlastní ve Vietnamu asi další 3 parky a je to úplně ten typ zábavy, kvůli kterému do Vietnamu nejedete. Lanovkou v Sapa je možné vyjet do cca 3tis metrů nad mořem a cena byla vyšší, kolem 600k dongů na jednoho.

Konečně jsme se dostali k vodopádu. Byl poměrně vysoký a kolem se chodilo po jeho jedné straně Vietnam - Sa Panahoru a druhou stranou zpět dolů. Cestou si člověk mohl sednout a dopřát klidnou horskou atmosféru. U silnice jsme navštívili několik menších stánku s domorodci, kteří prodávali většinou různě ručně dělané suvenýry, nástroje a oblečení. Koupil jsem si nějaký typ dýmky. To mi připomíná, že jsem stále pořádně nezjistil, jak se používá. V okolí jsme pořídili pár fotek a vydali se směrem zpět do centra. Město nabízelo kromě klasické vietnamské kuchyně i tu evropskou. Tak jsem po delší době neváhal a dal si těstoviny. Řada hotelů nabízí také možnost nechat si vyprat oblečení. Což je fajn, protože když člověk přijede jen s menším batohem, nemá určitě čistá trička na každý den. Cena byla nějak 30k dongů na jedno kilo prádla.

Ráno jsme začali snídaní. Byla to bageta a uvnitř opět mix zeleniny, vajec a nějakých bylin. Jelikož jsme tu samou měli po příjezdu, tak mi něco říkalo, že další den bude stejná znovu. Plán na dnešek byl jasný, hiking v rýžových polích, ze kterých jsem viděl spoustu krásných fotek od lidí, kteří to tu již navštívili. Vietnam - Sa PaDo polí se platí vstup 75k dongů. Někde jsem četl, že je možné placení obejít, protože jde jen o malou budku nalevo u cesty. Nám se to ale nepovedlo. Nicméně jet na skútru, tak by nebyl problém projet. Právě výběr za průchod nevypadá nějak oficiálně a je možné, že si to někdo jen tak začal provozovat. Cestou se nám několik dívek snažilo stále něco prodávat. Jedna se k nám připojila, že nás provede a ukáže nám jejich vesnici. Několikrát jsem se ji snažil vysvětlit, že bychom rádi šli jen my. Po 20 minutách to vzdala, poděkovali jsme ji a vrátila se zpět pro další oběť. Obecně užít si klid a sám si jen tak někde chodit je v blízkosti měst docela problém. Vždycky se objeví někdo, kdo vám chce něco prodat.

Všude se bylo na co dívat. Byl to návrat o desítky let zpět, posazený do nádherné krajiny uprostřed hor. Farmáři používali ruční nástroje, nikde žádná technika, jen příroda a klid. To, že jsme se rozhodli projít pole bez průvodce, byl určitě dobrý nápad. V podstatě téměř všude jsme chodili bez lidí a člověk si tak v klidu mohl prohlédnout tamější život.

Cestou jsme se rozhodli překročit řeku mimo most, protože ten byl poměrně daleko. Nakonec jsme ji přešli přes spadlý strom. Děti přes něj přecházeli běžně, ale pro dospělého, který viděl všechna rizika silného proudu řeky to už tak jednoduché nebylo.

Vietnam - Sa Pa

Na druhé straně řeky nás čekal pořádný krpál zpět na silnici. Jelikož jsme už měli několik kilometrů za sebou, chvíli to zabralo. Nicméně výstup celou cestu provázelo řada unikátních výhledu. Asi po půl hodině jsme konečně uslyšeli auta, která signalizovala silnici. Chtěl jsem navštívit ještě jednu vyhlídku. Lucku bolely nohy, tak jsem se vydal sám a poslal ji směrem k městu.

Cestou zpět mě zastavil kluk s tím, jestli nechci vzít nahoru na motorce. Ukazoval 60k dongů. Tak jsme se chvíli domlouvali rukama, protože neuměl skoro vůbec anglicky. Vietnam - Sa PaPo pár minutách jsem mu vysvětlil, že jsme dva, že za to dám 40k dongů a přes to nejede vlak. Nakonec kývl, nalezl jsem a cestou vyzvedl Lucku. Ještě jsem nejel na malém skútru ve 3 lidech, ale všechno je jednou poprvé. Motorka párkrát vzala kvůli váze blatníkem o kolo, ale po pár kilometrech jsme byli ve městě. Všichni jsme z té divoké jízdy smáli, dal jsem mu peníze a rozloučil se.

Ještě jsme se zastavili na trhu, kde bylo možné koupit nějaké ručně vyrobené předměty – od oblečení, nádobí po různé kabelky a peněženky. Trhy se v Sapa určitě vyplatí navštívit už kvůli všem těm barvám, kterými jsou látky obarveny. Nejpoužívanější je indigo barva, v odstínech modré až černé. Koupili jsme pár věcí rodině, najedli se a šli na hotel domlouvat autobus do Hanoje, kde jsme chtěli letadlem letět do středního Vietnamu. Autobus měl odjezd v osm ráno a stál 220k dongů.

Po snídani jsme zaplatili ubytování, Vietnam - Sa Papoklidili a připravili se na odjezd. Majitel nám volal, že nemůže dorazit a na autobus máme mávnout. Měl jsem trochu strach, že mávneme na jiný, protože vietnamská angličtina přes telefon není úplně jednoduchá. Nicméně asi klika, zastavil nám ten správný. Byl to klasicky spací, ale po předchozích nezdarech jsme si vyhlídli spaní v patře, kde se to dalo zvládnout mnohem líp.

Vystoupili jsme o trochu dřív před Hanojí, abychom to měli blíž k letišti, kam nás nakonec vzalo taxi. Vietnam - Sa PaNa internetu jsem si našel průměrné ceny, vzal počet km a předem se zeptal na cenu do té destinace. Člověk pak alespoň ví předem, kolik za přepravu zaplatí. Trochu jsme nedomysleli jednu věc a tou byly letenky o víkendu. V podstatě skoro všechno vyprodané a nebo odlety další den za dvojnásobnou cenu. Původně jsem chtěl koupit letenku dříve přes internet, ale nebyl jsem si jistý, kdy budeme chtít odjíždět. Měli jsme dvě možnosti, buď někde přespat a nebo zkusit vlak. Bylo to těžké rozhodování, protože vlak byl také na spaní a nečetl jsem o tom úplně nejlepší historky. Nakonec jsme se pro vlak přesto rozhodli a jeli autobusem do centra.

Vlak měl odjíždět za pár hodin a tak byla volná jen varianta „hard sleeper“, která znamená 6 lidí na kupé („soft“ jsou po 4 lidech) a pro nás ještě spaní v horních postelích. Moc jsem nevěděl, co od toho čekat. Cena z Hanoje do Da Nang byla za jednoho 950k dongů ve variantě „hard sleeper“ a postelí nahoře. Postele níž jsou dražší, protože tam je víc místa. Určitě doporučuji za vše připlatit, pokud máte možnost. Odjížděli jsme okolo 22 hodiny a příjezd měl být v 13 hodin další den.

Prolezli jsme brankou na lístky a poslední vagón byl náš. Nalevo a napravo v kupé byly tři řady postelí nad sebou a opravdu Vietnam - Sa Pašpatně se tam lezlo. V podstatě okolo vstupních dveří byly malé stoupačky, po kterých se člověk musel vyškrábat. V kupé s námi byl Němec s manželkou Vietnamkou. Cestovali Vietnamem a po okolních státech. Necestovali úplně na lehko, měli 4 kufry a pár drobnějších zavazadel. Ve vlaku se přišil spát nedá. Když nepočítám chrápání, zvuky okolí, hlasitý zvuk vlaku po kolejích, tak jsem měl nad sebou ještě klimatizaci a maximálně tak půl metru prostoru. Dobrý tip, vždy s sebou berte špunty do uší, ať jedete kamkoliv.

Tipy:

Thac Bac Waterfall (Silver Falls)
Sun World Fansipan Legend
Love Waterfall
Vesnice Giang Ta Chai
Vesnice Cat Cat

Autor: Kuba